Stravujte podle chuti!

tamblr

7. ledna 2018 v 23:46 | zheclá vyšruganá es |  umělecký sračky
ahoj.

mám takovou věc, kterou sem chci dát. odložit. pro budoucí generace nebo co, asi?. proč se vlastně píšou blogy? bude to někdo číst za třicet let? je tohle cesta k nesmrtelnosti nebo jen instantní a dočasný honič ega/shazovač ega/psycholog/psichiatr/cosi ? ...no zpět k věci.


tohle je hrozně důležitý. takhle se teď cejtim. všichni se tak nějak takhle cejtíme, v partě. poznali jsme se před rokem, na silvestra. kalba, sranda, sojová omáčka na hozená na zeď, zvratky, jegr. Pak nory, všechno. tráva, víno a pivo, soupravičku a byli jsme šťastný. přes léto neustále venku v parku, u řeky, v řece, ve dne v noci. všichni single.

teď sedíme v noře a koukáme na sebe. máme pivo, víno, soupravičku aj trávu. a jsme nějaký divný. jsme v tý noře. občas někdo jde kouřit. občas někdo ubalí brko. pak se spí. hej lidi vy jste fakt mrtvý, žádný srandi tadi.

nojo.

říkáme si, je to tou zimou. nedá se bejt jinde, než v noře. tma je hned.

jenže podle mě je to ještě něčim jinym. jakýsi vyhoření. a všichni jsme teď zadaný a rozjíždíme se o víkendech do všech koutů postelí a republiky. je to divný.

těšim se na léto.

objevila jsem teď Václava Hraběte. skvělej básník. je to síla. jeho sbírka blues pro bláznivou holku. aj. mám z toho divný pocity. ale příjemný. nostalgický a smutný, přesto šťastný.

asi mi připomínají tebe.

P.S.: je mi tak líto, že už se nebavím se svejma kamarádama, nechci říct bejvalejma. pořád je mám moc ráda, i když se už nevídáme, jen nějak nevím, co si říct. co si říct...já fakt nevim, co se mnou je. nejradši bych jen seděla a prostě byla s těma lidma, aniž by jim bylo nepříjemný, že nic neříkám.

mlčet spolu

anebo třeba ne, je to celý nějaký divný období.


tak čau
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama