Stravujte podle chuti!

napoleonské války

8. ledna 2017 v 20:35 | Es |  keci v klecy gramr nacy
Je zvláštní, jak čas dokáže zabíjet i léčit zároveň. Nacházím si bílé vlasy, zároveň moje duše je klidnější. Pomalu zapomínám, co se mezi náma dvěma s pozérem stalo. Ležím a cítím se jako Mozart na smrtelné posteli - všude kolem mě rozházené noty a v uších mi zní Requiem.

střih

Uslyším své jméno. Vzhlédnu.
"Počkejte, ona si čte."
To byl Napoleon. Malý, ale velmi hlasitý a expresivní a pokaždé rádoby vtipný či ironický. Koukne na mě v ruce drže malý předmět.
"Není to náhodou tvoje gumička?"
Na klíně mi leží milion odpovědí, ale mám svou.
"Není...ale mohla by být." Vezmu si ji z jeho malé ruky, jež tak často neklidně klepe do stolu, stehen, do bicích.
"Á to je ta filosofka!" směje se na celý zaoblený kamenný strop.
"Prosimtě už nečti, pojď k nám si tady sednout." S velkým BUCH přihodí židli ke stolu.
Přisedám k Napoleonovi, Gi, Sluníčku, Svatému a Michalovi.
"Co to vlastně čteš?" nenchá mě na pokoji Napoleon.
"Už se dneska ptáš po třetí."
"Hmm já vim, tu filosofii co? Ale ty stejně jenom děláš, že tomu rozumíš, jen se tak tváříš, viď? No řekni!" směje se na celý půlkruh okolo čtvercového stolu.
"A kdo rozumí filosofii?" nadhodím.
"No to máš pravdu, asi nikdo, ani ty filosofové ne, hahahahaha."
Pozoruju ho.
"No jo, je po bráchovi," dodá, možná mě plácne po stehně.
"Ne, to on je po mně."
"No ale takhle to holka nefunguje," směje se, směje se, směje se.
"Dokaž to."
Začínám se bavit.
"No ale já sem sem nepřišel na pivo s filosofama, to je hrozný tohleto!" čertí se.

střih

Čas hojí, čas zabíjí. Jaký paradox? Rány na mé duši zdají se být menší, kruhy pod očima větší. Čím to, že svět je časem jen zabíjen? Co stalo se v roce 2016, že vnímám jinak? Svět, čas, vy, on, já. Jak dlouho to ještě vydrží? Jak dlouho to já vydržím? Prázdnota. Přeji si ji, ať ke mně přijde, do mé hlavy, usadí se zde, zahltí všechny mé závity mozkové, vyžene myšlenky cudné, necudné, rozmarné a hloupé. Jednou za čas bych se chtěla soustředit! Potřebuji víc času.


Třicet deka času, prosímvás, děkuju, nashledanou, přijdu zas.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bordelář Bordelář | Web | 8. ledna 2017 v 23:21 | Reagovat

Brzo prohrát dáno jest ti,
tiskaři už tisknou parte,
u Waterloo tvoje štěstí
opustí tě, Bonaparte!

2 Kory Kory | Web | 28. února 2017 v 16:59 | Reagovat

Je to i ve skutečnosti tak zajímavé, jak to zní? Nebo to není žádná skutečnost?

3 zheclá vyšruganá es zheclá vyšruganá es | Web | 3. března 2017 v 7:39 | Reagovat

[2]: Skutečnost to byla a její zajímavost je podmíněna způsobem vnímání participanta.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama