Stravujte podle chuti!

Stín a jeho muž

20. listopadu 2016 v 14:01 | Es |  umělecký sračky
Omítka stěn ve stroze zařízené místnosti byla ve výšce člověka zcela rozškrábaná. Mohutné ocelové dveře křičely do všech stran, že nikoho nepustí ven ani dovnitř, dokud nepřijde čas. A ten se neúprosně blížil.
Uprostřed mezi čtyřmi neutěšenými stěnami stál stůl spolu s dvěmi židlemi. Na jedné seděl muž a nepřítomně zíral na svůj vlastní stín, který spočíval stejně něhybně jako on sám na druhé židli. Stínu dávala život holá žárovka trčící ze zdi nad křičícími dveřmi.
Muž měl pootevřené rty, jako by snad přemýšlel nad odpovědí na těžkou otázku. Takhle tu seděl sám jen se svým stínem a čekal. Mohly to být hodiny, mohly to být minuty a možná celá věčnost vesmíru. Náhle promluvil:
"A to si takhle jednou jdu po naší dědině a neuvěříš, co já jsem viděl. Jako vždycky jsem si to hnal do lesa, protože tam samozřejmě, poslyš, bylo to skvělý, tam jsem trávil celé dny. Jo, úplně to vidím, vidíš to taky? Jak tam vždycky v úplném utajení tekla řeka uprostřed mezi stromama."
A dál seděl, vesele pokyvoval hlavou, stín pokyvoval hlavou.
"Přesně tak, tak si to taky pamatuju. A nezapomeň na studánku, kde ses scházel s Annou Ivanovnou, mezi těmi nejvyššími smrky a třpytívým mechem s rosou."
Muž se díval zasněně.
Tu se ozvaly duté zvuky zpoza dveří. A pak dveře opravdu zakřičely. Za nimi stáli tři muži, jeden v uniformě a dva celí v černém, velcí jako Ključevskaja. Uniformovaný vyštěkl rozkaz a hory vpadly do místnosti, aby v podpaží sebraly muže.
"Vemte si mě! Mě si vemte, jeho nechte na pokoji!" ječel náhle nepříčetný vězeň, když se k němu blížily.
Stál čelem k obnažené žárovce a za sebou chránil svůj stín, svého jediného přítele po nezměřitelně dlouhou dobu.
Hory neváhaly, a když muže pěvně svíraly, začaly surově dupat po stínu. Muž ječel. Uniformovaný vytáhl pistoli. Vešel doprostřed místnosti a zaměřil stín, který se táhl přes zem na stůl.

Kulka, jež zasáhla mužovo břicho při jeho snaze zachránit přítele, se mu stala osudnou. Igor Pavlovič zemřel pro svůj stín.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 20. listopadu 2016 v 21:23 | Reagovat

Velmi zajímavé :)
Ovšem, pokud to má na něco odkazovat, tak jsem to nepochopila... Ale i tak se mi to líbí ^^

2 zheclá vyšruganá es zheclá vyšruganá es | Web | 23. listopadu 2016 v 22:57 | Reagovat

[1]: Ó děkuji, odkazovat to může na ledascos, každý si v tom může něco najít, ovšem s nějakým jasným odkazem to psáno nebylo :-D

3 Kory Kory | Web | 19. prosince 2016 v 17:52 | Reagovat

Rozhodně tam je zajímavá atmosféra. Škoda, že zemřel.

4 zheclá vyšruganá es zheclá vyšruganá es | Web | 26. prosince 2016 v 21:07 | Reagovat

[3]: osud

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama