Stravujte podle chuti!

Duchaplný článek o mé Úžasnosti

29. března 2015 v 11:59 | Es |  nechutný kecy
Já vím, že tady řeším vesměs jen sebe, ale prostě mi to nedá a zase o sobě napíšu článek... :D

Ráda bych vám představila šedou myš v díře. To jest mé já z mého pohledu. Trpím syndromem princezny Koloběžky, tj. ani hezká ani ošklivá, ani tlustá ani hubená, ani hloupá ani chytrá... Je to trochu smutný, ale je to tak! Jedniné extrémy, co se u mě vyskytují, jsou mé "úžasné" vlasy, lenost a úchylka zvaná "stalkování" (zdravím Steeva!)... :D


Jsem taky málo komunikativní člověk. Nenavazuji nové známosti zrovna dvakrát lehce. Jednoduše nějak nemám potřebu se s někým "cizím" bavit, i když ho znám třeba čtyři roky... kdežto Gi, pasivní vlastník tohoto blogu, je naprostý opak. Obdivuji, jak se dokáže s někým bavit úplně nezávazně, ač ho zná dvě minuty. Za zmínku stojí, že jakmile se dostanu do kruhu mých kamarádů (v mém případě spíš kroužku), dokážu se bavit celé hodiny celkem o ničem.

Nejvíc mě na mně štve, že se příšerně červenám. Jakmile mám něco říkat před celou třídou (i když vím, že je to sakra nezajímá) tak se začnu červenat! Nejde to korigovat a makeup nenosím, takže se vystupování na veřejnosti snažím jakkoliv vyvarovat, ale možná bych se v tom měla spíš trénovat. Mno.


A taky se nemaluju. Pro koho taky? Možná je to asi trochu sobecké, nevím, ale ráda bych, aby mě lidé měli rádi, takovou, jaká jsem. Taky, že moc oblíbená nejsem... :D

Ne, že by mě lidi neměli rádi (aspoň doufám), ale spíš o mě neví nebo na mě nemají jasný názor, protože nemají podklady k jeho vytvoření, jelikož jsem s nima sotvakdy prohodila slovo...

Trochu začarovaný kruh, já vím.

Vaše Es, která si zase potřebovala vylít dušinku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ASH ASH | Web | 25. dubna 2015 v 12:18 | Reagovat

Také mám problém s červenáním a to ani nemusím být před třídou, ale stačí, že vůbec mám promluvit. I přesto se ve škole poměrně dost projevuji a jsem si vědoma, že mě kvůli tomu moc lidí rádo nemá. Já je také moc nemusím, tak jsme si tzv. "kvit". :D Občas se přistihnu, že si přeji, aby mě určité osoby měly rády, ale také nejsem zrovna společenský člověk, tak to jde těžko. Nejhorší je situace, kdy při hodině spolužáci mají napsat o ostatních, jak je vidí atd. a většina tvých spolužáků o tobě nenapíše skoro nic, protože toho moc neví a to i ti, se kterými se bavíš.

2 Ten opeřenec Es Ten opeřenec Es | Web | 25. dubna 2015 v 16:13 | Reagovat

[1]: Mě k tomu červenání taky stačí třeba jenom jeden člověk... stačí, když je to něco osobnějšího. A o mně většinou taky nikdo nic neví. Lidi, se kterými se bavím ve třídě (těch není moc), o mně asi vědí dost, ale ti ostatní na druhou stranu nevědí nic. A taky chci, aby mě některé osoby měli rádi - učitelé. :D Jinak je mi celkem jedno, co si o mě lidé myslí. Dřív jsem to hodně řešila, ale v poslední době se to nějak zlomilo. A je to šíleně osvobozující! :-D 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama