Stravujte podle chuti!

Žít či nežít

9. listopadu 2014 v 22:32 | Es |  nechutný kecy
Poslední dobou, dobře, přišla jsem na to dnes večer, se mi v hlavě stále objevuje jeden fakt:
Já nežiju.
Už mě prostě nudí ten každodenní stereotyp nežití, pouhého přežívání.

Ráno vstávat do školy - pondělí fuj - hurá pátek - dneska je neděle? Pondělí fuj...
Škola - trénink - doma - škola - hudebka - doma - škola - trénink - doma...

Tuto posloupnost mých aktivit občas naruší odpoledne s kamarádkou, přičemž vždycky skončíme v místním obchodním domě, kde sedíme a bavíme se o škole. Nic jiného. Občas tu jsou krátké prázdniny, kdy jsem celou dobu doma nebo na výletě s rodiči. Nic neplánovaného, žádné překotné akce, ty náhodné, ale s duší.

Nic. Se. Neděje. Narozeniny sem, narozeniny támhle a ejhle holčičko, ten věk, který ti vždycky připadal fakt kůl je tu a ty jsi úplně stejná jako před těmi čtyřmi lety. Rok uběhne jako voda. Nic výjmečného.


Mám strašnou chuť teď někomu zavolat a říct mu, ať se mnou jede vlakem támhle do Talinnu, nebo prostě ať se jenom sejdeme uprostřed louky. Zažít nějaké dobrodružství! Tančit pod svitem hnědého městského nebe, válet se v popadaném listí, stavět z něho pevnosti. Prostě cokoliv. Jenomže teď je 22:19 a všichni moji kamarádi, kterým bych měla tu odvahu teď zavolat, jsou na cestě do postele. Protože oni taky nežijí, jenom tam leží se sluchátkama v uších a ťukají si do svých ajfounů a estřinýo. Každopádně je moc pozdě a jsem v blbym věku, kdy rodiče většinou holky fakt ven ve městě nepouštějí. Další věc, která mě štve.

Doprčic být holka je tak na nic. Musíte se bát, že jakmile jdete po setmění kdesi po chodníčku na vás někdo vyskočí, někdo s ftákem v ruce. -_-

Mno. Asi tak.
Od teď se budu snažit žít.

Jenomže ono to nebude tak lehké, moji kamarádi prostě nejsou stavění na nějaké žití. Támhle Gi se teď musí šprtat s matkou za ramenem, další je pořád někde na zápasech v kdejaký díře, další je líná jenom vystrčit nos z baráku ze svýho pokoje, no a tamta zas žije kdesi na vesnici. No a támhletomu fakt volat nebudu, ani tamtomu ne, protože bůh ví, co by si mysleli.


Ach jo. Já jsem vlastně taky totiž dost omezená, samá škola, trénink, hudebka plus trénování na můj nástrůjek, jelikož letos je velectěná soutěž. Tohle bude ještě těžké.

Vaše bezmocná neživá Es
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 10. listopadu 2014 v 3:59 | Reagovat

Někdy je lepší zdánlivě nežít než to s životem přehnat. :)

2 Ten opeřenec Es Ten opeřenec Es | Web | 10. listopadu 2014 v 15:31 | Reagovat

[1]: To mě nenapadlo...díky. Budu se tím tedy zatím řídit. :-D

3 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 12. listopadu 2014 v 21:33 | Reagovat

Neboj. Stereotyp se jednou přehoupne do něčeho jiného. S trochou štěstí to taky nebude stereotyp :D O tom bohužel valná část života je - proto se jezdí na dovolené a podobně... Věř mi, máš ještě docela záživný život už kvůli věku... Nevěš hlavu. Zkus občas udělat něco naopak, nějakou blbost - stačí maličkost. A když na tebe přátelé prdí, zkus si vystačit sama. Já to dělám pořád a je to žůžo! :D

4 Ten opeřenec Es Ten opeřenec Es | Web | 13. listopadu 2014 v 20:18 | Reagovat

[3]: ,,S trochou štěstí to taky nebude stereotyp.''
Tak děkuju za povzbuzující komentář :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama