Stravujte podle chuti!

The Hunger Games: Mockingjay Part 1

23. listopadu 2014 v 20:22 | Es |  nechutný kecy
Tohle není recenze filmu. Tohle je popis, rozpis a cokoliv dalšího, čím se dají popsat pocity. Nálada.

Po návštěvě kina a shlédnutí Hunger Games mě chytla nálada... netečná. Znáte ten pocit, když prostě nedokážete nad ničím přemýšlet, jen hledíte do prázdna a to vás plně uspokojuje? Nevíte, jestli si máte lehnout, sednout, dřepnout nebo si stoupnout na hlavu... chuť jídla nevnímáte... a nemůžete mluvit...

,,Tak co, jak se tí líbil film?"
,,Nemůžu dýchat, týrá mě bezmoc, naprosto úchvatné, miluju Hunger Games, zadusím se."
,,Dobrý"

Nothing can awake you from your private qiet world.


Opravdu nic. Aspoň v té chvíli. Cítím, jak to ze mě vyprchává a já začínám vnímat okolní svět... ale stále to tu je. Jako by Katniss, Peeta, Haymitch, Finick byli zároveň daleko, ale i blízko... tohle žádná hráz nemůže vydžet (znáte Buráce?).


Původně jsem se z této nálady chtěla vymalovat, jenže ten bordel na stole, co pokrývá kreslicí potřeby, mě odradil - bylo mnohem jednodušší zapnout notebook a vypsat se z toho.

Tento pocit ne že by byl vysloveně nepříjemný, ale nepotřebuju ho mít u sebe příliš dlouho... Bezmoc, to je součást tohoto netečného stavu. Nemůžete udělat nic, protože všichni z plátna mají již své osudy předem spočítané... už se to událo. Zbývá vám jenom zírat do blba - napůl unikat lítostivým pocitům, které ve vás vyvolal fiktivní svět.

A pak, když se snažíte v netečném stavu psát, objevíte cosi záhadného, když při hledění do neznámé dáli nevědomky klikáte opakovaně na klávesu Shift... a po pátém klikutí... ty dy!?


Je to tak dalece blízké a blízce vzdálené
a mlhavě jasné a moudře šílené....

Nic nedokáže popsat mé momentální pocity lépe, než text této písně od Spiknutí... díky, Buráci.

Vaše Sentimentální Es
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama