Stravujte podle chuti!

Den druhý: Kniha, kterou jsem pro nudnost nedočetla celou

2. září 2014 v 16:00 | Es |  Třicetidenní knižní výzva
Abych pravdu řekla, tady mám - bohužel - hned několik favoritů. Příběh lvice Elsy, kterou jsem četla jako malá a ještě jsem nebyla stavěná na detailní popisy o páření lvů, takže jsem ji rychle, v půlce rozečtenou, odhodila. Takže tuhle ne, řekla bych, že se nepočítá.
Další je Kněžka od Michaela Scotta, což je poslední díl hexalogie Tajemství nesmrtelného Nicolase Flamela. Série se mi líbila, ale bylo toho na konci už moc. Velké převraty, spousta postav, mladší já těch postav a já si už ani nepamatovala kdo je kdo. Přečetla jsem zhruba dvacet snad třicet stránek, ale nedokázala jsem to už pojmout a vrátila jsem ji nedočtenou do knihovny. Ani mě nezajímal konec. Řekla bych, že ani tato ještě není ta pravá podle zadání, protože to bylo spíš přehlcení, zmatení a rozčarování, než-li nudnost. A po tomto dlouhém úvodu si vybírám:


Petr a Lucie
Romain Rolland
Tohle jsem četla z donucení. Já romány nečtu (tedy jeden, no možná dva, jsem četla, ale o tom více v Den osmnáctý). Tohle byla povinná školní četba a Petra a Lucii jsem se rozhodla číst jen pro její tloušťku (tenoulinká). Já tedy mám moc ráda tlusté knížky, ale jenom ty, které jsou pěkné a zajímavé a kdyby tahle knížečka měla sedmset stran, tak se na ni radši ani koutkem oka nepodívám.

I přes těch pár stránek svázaných k sobě vydávajících se za knížku jsem usínala.

,,Ano, zabte ji! Opovažuje se něco takového říkat u klasiky!'' volá dav pobouřených lidí na kata, který popíjí kávu z hrníčku s nápisem Jsem Klasik.
Takto přesně jsem málem přišla o hlavu, ale nakonec se nade mnou slitovali, protože se od mě dozvěděli, že se chystám v rámci povinné školní četby číst další klasiku. Mno, upřímnost nikdy nebyla mou silnou stránkou - v testu na divergenci jsem měla Upřímnost na posledním místě. Teď to možná vypadá, že jsem lhář, ale já využívám jen sil Milosrdné lži.

(Psst! Hej! Pojď blíž, ať mě neslyší ten dav maniaků. Chci ti říct tajemství: podle mě je jedno z pravidel klasiků být nudný... ne u všech, ale často se to tak, mezi díly dnešní doby, bohužel děje. Ale je to hodně subjektivní...)

Co mě vlastně tak nudilo?
Odpověď je prostá - sny Petra o Lucii. Půlka knihy snad byla o představách Petra, jak by ochutnal "její lehké třešňové rty", jak by si šáhnul na její hebké vlásky.
A také to jejich postupné zamilovávání se. Nuda, nuda a nuda! (Možná je to také tím, že já nemám moc v oblibě romány...mno.)

Ale přečetla jsem si konec, protože jsem to potřebovala kvůli čtenářáku. A příjemně mě překvapil a trochu v mých očích pozvednul celou knížku, ale nestačilo to . Kdo jste četl, víte co se stalo. Kdo nečetl... nechci spoilerovat, i když není to nic ke čtení. Snad jenom jako jakási povinnost vůči klasice.

Post scriptum: Přece jenom něco na Petrovi a Lucii dobré bylo (ač jsem si to musela jaksi vyškrábnout zpod sladkých řečiček): to opravdové ovzduší války.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama